Obsah stránky

Historie obce

Seletice - osada rolníků a dřevorubců patrně vznikla již před počátkem 14. století na jihovýchodním úpatí Loučeňského hřbetu. Jeho vrcholová plošina zůstávala dlouho zalesněná. Podstatná část seletického katastru totiž zahrnuje značnou oblast rozsáhlého Svatojířského lesa. Obec byla pojmenována podle příjmení (Sele-Seleta) zakladatele a osazena jeho čeledí jako ves lidu Seletova. První písemný doklad máme až roku 1420, kdy vesnice patřila zemanovi Janovi řečenému Košík. Tento vladycký rod vlastnil i nedaleký Košík, Rožďalovice, Bošín a měl podivuhodnou postavu žebravého cikánského poutníka, nazývaného tehdy kartas nebo zpyták (vyzvědač) tatarský.

Za Košíků byla ve vsi založena tvrz. Mohla se nacházet v místech, dosud zvaných Hrádek, nebo Návrší, kde později šlechtičtí majitelé vystavěli myslivnu se starobylými sklepy. Stará pověst vypráví, že zde vedla tajná chodba až na hrad Kuncberk u Křince. Ten byl ale postaven až po roku 1463 mocnými pány Křineckými. Do jejich držení se v té době dostaly i Seletice a roku 1623 je spolu s okolními pobělohorskými konfiskáty získali rožďalovičtí Valdštejnové. Po třicetileté válce se poničená osada stala součástí panství Nový Kuncberk-Křinec hraběte Pavla Morzina. Jeho osvícení a zadlužení potomci po roce 1781 nebránili poddaným v přestupu k víře a navíc provedli trvalý převod nenáviděné roboty na peněžní platy, s pronájmem panské půdy. Roku 1807 panství koupila rodina podnikavých německých evangelických finančníků Bethmannů.

Na Seletickém potoce, který zde pramení, pracovalo několik menších vodních mlýnů. U každého byl menší rybník s náhonem na vodní kolo. Malý, ale vydatný potůček poháněl i vodní kolo pily, která zpracovávala dřevo rozsáhlých místních lesů. Podivný název Prachovna pro osamocený mlýn pod vsí, je dáván do souvislosti s výrobou střelného prachu, ale spíše tam židovský nájemce někdy před dvěma stoletími vyráběl z dřevěného popela tehdy ceněnou potáš. Ze zemědělské části se osada postupně rozšiřovala kolem cesty na vymýcené návrší lesnatého hřbetu, kudy procházela důležitá zemská cesta do Jičína. Při ní již roku 1568 existovala svobodná zájezdní hospoda. Později byla na návrší zřízena i nová pila.

V části obce se zachovaly omítnuté i neomítnuté roubené domky. Na malé horní návsi je u dřevěné zvoničky na zdobeném klasicistním soklu z roku 1832 patrně dodatečně umístěná a lidově pojatá socha Panny Marie. Roku 1852 se dole ve vsi v č.p. 53 narodil ThDr. a PhDr. František Kordač, který se roku 1919 stal prvním občanským pražským arcibiskupem a českým primasem. V této funkci se do roku 1931 zasloužil o zmírnění napětí mezi naší republikou a Vatikánem. Jako syn prostého rolníka se vyznačoval skromností a sociálním a národním cítěním. Pamětní deska slavného rodáka se nachází na přestavěné budově bývalé školy.

Známé osobnosti Seletic

František Kordač (11.1.1852 - 26.4.1934), arcibiskup a primas (čestný titul biskupa jedné z diecézí tj. území spravované biskupem) český narozený v Seleticích. 

Josef Svoboda (1814 - 1883), učitel a muzikant, se narodil ve Starých Hradech. Po absolvování tzv. preparandy musel na vojnu, kde sloužil u hudby, a teprve jako třicetiletý začal učit. Působil deset let v Osenicích jako učitelský pomocník. Odtud příšel do Seletic. Tento přechod ale nebyl jednoduchý, jak dokazuje úryvek z dopisu osenického faráře Václava Beránka nymburskému vikariátnímu úřadu z 15. listopdu 1853.